Návrh propojení A. Engel 1936
Dva spojovací můstky jsou umístěny v místech původně uvažovaného spojení obou budov od jejich autora architekta Antonína Engela z roku 1936. Návrh spojoval obě budovy masivní zděnou konstrukcí na pilířích a klenbách.
V roce 2017 vypsal investor VŠCHT vyzvanou architektonickou soutěž, na návrh současných propojovacích můstků s cílem dokončit původní myšlenku a spojit obě budovy v jeden celek. Budovy jsou propojeny lehkými prosklenými můstky krystalického tvaru. Mřížka spojuje obdélník se šestiúhelníkem, který odkazuje ke světu organické chemie – benzenovému jádru.
Krystalická podoba spojovacích můstků v sobě nese sochařskou kvalitu a lehkost, která doplňuje dvě stávající solidní klasicizující budovy. Struktury obou lávek jsou rozdílné, jejich geometrie se zrcadlí. Prosklené krystaly se stávají novou značkou VŠCHT, ukazují dynamický vnitřní svět naší přední chemicko-technologické univerzity, který probíhá za zdmi původních budov.
Krystalická podoba spojovacích můstků v sobě nese sochařskou kvalitu a lehkost, která doplňuje dvě stávající solidní klasicizující budovy. Struktury obou lávek jsou rozdílné, jejich geometrie se zrcadlí. Prosklené krystaly se stávají novou značkou VŠCHT, ukazují dynamický vnitřní svět naší přední chemicko-technologické univerzity, který probíhá za zdmi původních budov.
Mostní konstrukce obou lávek tvoří nosník uložený na dva železobetonové pilíře, které jsou přisazeny k fasádám stávajících budov. Pilíře jsou obloženy soklovým kamenem a opticky sjednoceny s fasádou budovy. Diagonály ocelové konstrukce slouží jako vzpěra a táhla a ty tak pomáhají vynášet střed mostu. Konstrukce je zasklená z exteriéru tepelně izolačním dvojsklem s tmelenou spárou. Plný strop lávky ztužuje konstrukci a brání nadměrnému přehřívání. Podlaha s betonovou vrstvou tlumí chvění konstrukce. Lávky jsou uzavřené automatickými prosklenými dveřmi.
